Pan Mgr. Klučina v úvodu své přednášky akcentoval skutečnost, že už se husitskému válečnictví dlouho nevěnuje. Také vymezil svoji přednášku pouze na vojensko-taktické a hlavně nejasné aspekty bitvy, které vyvolávají a nastolují spoustu nezodpovězených otázek, které svádějí k různým spekulacím. Spoustu těchto otázek nastolil ve své přednášce pan Klučina, ale, jak mi sám sdělil, úmyslně ani na jednu neodpověděl ... Nebudu se zde zabývat detaily přednášky pouze uvedu, co zaujalo mne.
Je vždy špatně, když historickou bitvu analyzuje pouze historik na jedné straně nebo voják-historik na straně druhé. První, který je třeba i vlastníkem modré knížky
a ani nikdy na vojně nebyl, nemůže bitvu posoudit i z vojenského hlediska a ten druhý zase nemusí do detailu znát politické event. geopolitické souvislosti bitvy, které mohly mít vliv i na taktiku a strategické cíle voj. střetu.
Mgr. Klučina se zamýšlel nad umístěním tábora uvnitř či vně bojové hradby. Exaktně odvodil, že při posouzení počtu vozů, počtu koní v zápřahu bojových i placních vozů, počtu pěších, jízdných a jejich koní, vozatajů, etc. ve vztahu k ploše ohraničené vozovou hradbou by se všichni ani dovnitř vozové hradby při nejlepší vůli nevešli. Byl tedy tábor, nebo alespoň jeho část vždy vně vozové hradby nebo ona vypadala úplně jinak?
Něco jiného je znění vojenských válečných řádů a něco jiného je skutečné vedení bojových akcí, kdy je nezbytné improvizovat v souvislosti s nepředvídatelnými okolnostmi. Jsou známá klišé o přesunech husitského vojska s bojovými vozy, sestavování vozové hradby a umístění tábora pravdivá? Nebyla skutečnost nám neznámá úplně a veskrze jiná? (!)
Přednášející pochopitelně naprosto vyloučil náznak útoku vojsk panské koalice realizovaný obratem o 180 st. v pochodovém tvaru několika vozových řádů. Nebudu zabíhat do podrobností, ale jedná se o složitou koordinaci uvnitř útvaru, pohyb vnějšího a vnitřního oblouku útvaru s obrovským nebezpečím úspěšného napadení ze strany nepřítele… K naznačenému obratu provedenému pěšími a doprovázenými jízdními vojáky a několika vozy, na nichž byly vezeny palné zbraně se nevyjádřil…
Dále zpochybnil, že by pouhý obrat a „náznak“ ústupu přiměl velitele radikálů k tak fatálnímu vyhodnocení situace. Vyslovil hypotézu, že pravděpodobně došlo nejprve ke kontaktnímu střetu a teprve pak následoval „věrohodněji“ vypadající ústup. Kdo z řad koalice byl obětován, je v této souvislosti podružnou záležitostí ...
Mgr. Klučina na závěr zhodnotil i sociálně-psychologické aspekty žoldnéřského vojska, kterému hrozí ukončení jeho činnosti a návrat do běžného života. Je to obrovské trauma, které prožívají i současní vojáci vracející se např. ze zahraničních misí, veteráni z Vietnamu, Afganistanu apod. U žoldnéře je vždy problém, že v podstatě neumí už nic jiného něž válčení, které se mu stalo jeho řemeslem. Co my víme, co se odehrávalo v hlavách neporazitelných vojáků polních obcí, které odmítaly již i domácí obce a kteří měli v čerstvé paměti nedávný neskutečný krach před
Plzní. I tyto příčiny mohly mít vliv na výsledek této fatální bitvy ...
Všechny výše uvedené skutečnosti ponechávám záměrně bez komentáře a očekávám zajímavou diskusi na toto stále živé téma ...
Je to zajímavé shrnutí Lipan a doporučil bych ho všem, kteří mají o Lipanech zkreslené názory. A to ať ve směru pozitivním, či přehnaně negativistickém. Myslím, že o Čapkově postoji netřeba dále polemizovat. Ano zachoval se jako profesionál, nikoli jako boží bojovník. Amen.
Nevím.