Rád bych zde upozornil na diplomovou práci Petra Koscelníka na téma "Analýza prostorových a formálních vlastností středověkých obléhacích táborů". Je volně ke stažení, takže předpokládám, že se o ní může i diskutovat . http://www.brodabohemicalis.wz.cz/Petr_ ... wnload.htm

Studentské práce (bakalářky, diplomky) beru zpravidla s rezervou, protože ty, které se zabývají úzkou problematikou, která mne zajímá, bývají často šité horkou jehlou. Resp. mi to tak přijde, ale samozřejmě on je rozdíl, jestli má někdo na sběr materiálu a jeho vyhodnocení 1-2 roky a pak musí odevzdat a obhájit svou práci, zatímco jiný pitvá předmět svého zájmu třeba 20-30 let a pořádný výstup z toho neudělá, poněvadž nemusí.
Uvedená diplomka mi přijde kvalitní, přínosná, je v ní spousta věcí, které jsem nevěděl a nebo jen tušil a neodvážil se z nich činit závěry. Zvláště mne těší nové zhodnocení předsunuté bašty na hradě Kalichu, která mi v daných terénních souvislostech nikdy nepřišla jako nějaký převratný fortifikační prvek. Zde se dozvídáme, že její hlavní funkcí byla blokace nebezpečného hřebene hory, na kterém by mohla vzniknout kvalitní postavení obléhacích děl. Domnívám se, že právě takhle to středověký stavitel zamýšlel.
Uváděný hypotetický dostřel ručních zbraní, tj. kuší a ručnic - až 170m – mi zprvu přišel přehnaný, ale důvody, které k jeho stanovení vedly, se dají akceptovat. Podle nálezových situací střel z těchto zbraní v okolí obléhaných pevností se skutečně dá takovýto dostřel uvažovat. Nejde ale o účinný dostřel, ale o dostřel maximální, kterým byl nepřítel obránci znepokojován a obtěžován. Z kuší a tehdejších ručnic bylo možné vést mířenou střelbu na cíl velikosti člověka na vzdálenost pouhých několika desítek metrů. Podle zpracování dochovaných vojenských kuší (mívají vůle skutečně "zemědělské") a šipek (každý hrot byl různě křivým originálem), musel být zásah člověka již na vzdálenost 30-40 m víceméně dílem náhody. Z historické kuše střílím docela dlouho a zhruba vím, co všechno má vliv na přesnost střelby, takže snad toto mé tvrzení nebude bráno jako smyšlené .
Účinný dostřel středověké ručnice posoudit neumím, protože všechny zbraně, ze kterých jsem střílel "ostrými" měly platnou tormentaci (zkouška pevnosti a odolnosti) a bylo je možné považovat za napodobeniny, nikoliv repliky. Prostě hlaveň vyrobená středověkým způsobem by v ČÚZZS (Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva) neprošla. O účinném dostřelu ručnic se dá leccos odvodit z vybavení fortifikací, tj. z typu a umístění střílen, vzdálenosti míst, která měla být palbou kryta atd. Logickým předpokladem je, že ručnice musely spolehlivě přestřelovat předsunuté fortifikační prvky, tj. příkop(-y) a val(-y). Z kombinace střílen pro ručnice a kuše lze vypozorovat, že byla předpokládána přibližně stejná účinnost obou typů zbraní. Zde bych upozornil např. na opevnění v Českém Brodě z doby kolem poloviny 15. stol., kde se střílny pro hákovnice střídají se střílnami pro kuše a na pozdější analogii v obranné chodbě Riedova opevnění Pražského hradu, kde jsou střílny pro ručnice kryty otočnými dřevěnými bubny.

_________________
Martin, střelec českobrodský

Pečlivě jsem prostudoval ty pasáže, které mě zajímaly, a na rozdíl od Martina u mne bylo jen málo věcí, které jsem věděl. Řekl jsem snad jinými slovy to samé co Martin? Ale kdepak, jistý rozdíl by tu byl ...

Také bych odkazovanou diplomovou práci doporučil přispěvatelům a čtenářům našeho diskusního fóra nejen proto, že se v ní pojednává i o hradech, které máme obsaženy v této kapitole, ale především proto, že autor diplomky píše taky o tom, co bylo v některých tématech oné kapitoly rovněž probíráno ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Několikrát tady na DF citovaný i rozporovaný Jaroslav Kudrnáč v souvislosti s Klučovem:
"Vojenský tábor z doby husitských válek v Klučově" ... tady ke stažení (kdyby snad přece jenom měl někdo zájem a není-li to překonané):

upozornil: Ježek

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V souvislosti s tábory obléhatelů a s nimi spojenými "stanovišti velitelů" musím připomenout i vydání časopisu Průzkumy památek č. I/2016. Docela vydatně se tam píše o hradu (Zbořený) Kostelec, jeho obléhání vojsky Jiřího z Poděbrad a dokonce o pozůstatcích obléhacích táborů!!
Už jen jejich rozloha a nutný počet vojáků při kampani proti odpůrcům Jiřího (nemyslím Motyčky) je docela zarážející. Notabene když se podařilo všechny dobýt.
Pod hradem taky každoročně probíhá historická bitva, takže je možné spojiti příjemné s užitečným.

V poslední době jsem dvakrát navštívil pozůstatky obléhacích táborů u hradu Zbořený Kostelec, tak si dovolím sepsat pár dojmů.

Digitální model terénu s označením jednotlivých obléhacích komplexů:


Opevněný areál cca 300 m severně od hradu je považován za "velitelské stanoviště" a v nedávném průzkumu (J. Marounek, Průzkumy památek 1/2016) je označen jako "subkomplex C".


Obvodový příkop i val jsou velmi dobře zachované, což je po více než 550 letech a mnohonásobné výměně zalesnění překvapivé. Dimenze valu a příkopu, i když značně ohlazené věkem, umožňují představu solidního polního opevnění. Val byl jistě doplněn roubenou stěnou, polským plotem, řadou šancovních košů (gabionů), resp. jejich kombinacemi.



Mimo opevněnou plochu směrem na západ se nachází dvě rozměrná prakoviště, tj. rovné plošiny vzniklé částečným zahloubením do svahu a částečným dosypáním. Přímo na nich i v jejich týlu se nalézá značné množství velkých žulových kamenů, neupravených i se stopami opracování.



Některé kameny mají největší rozměry až 90 cm a zřejmě byly použity do závaží zde stojících velkých praků – trebuchetů. Mnoho kamenů představuje připravené střelivo, které mělo být vrženo na hrad. Rozměrově se dosti liší a buď měly být otesány do standardizované podoby, pokud by byla snaha o mířenou střelbu s co nejmenším rozptylem a nebo vrhány do celého prostoru hradu na základě zkušeností obsluhy. Při hustotě žuly cca 2 600 kg / m3 mi vychází hmotnost většiny kamenů 150 – 250 kg, ale jsou zde i větší. Oba praky tedy patřily k větším exemplářům svého druhu. Jádro hradu je od prakovišť vzdáleno asi 300 m a leží o 40-50 m níže.


Možnosti obrany Zbořeného Kostelce proti ostřelování z dálky byly značně omezené. Těch 300 m k prakovištím (do kopce) nedostřelila nejspíš žádná zbraň, kterou na hradě můžeme předpokládat. Snad tarasnice umístěná v horních partiích jádra by mohla, ale každopádně s účinkem nevalným. Dvě palebná postavení bombard shodně ve vzdálenosti cca 200 m od hradu asi ostřelovat šla (dig. model písmena D a E), ale těžko zhodnotit, jak efektivně. Hradu by nepomohla ani pokročilejší stavební podoba s flankovacími baštami, protože přímý útok na hradby zde nepřipadal v úvahu kvůli strmosti skály, na které hradní jádro stojí. Zdeněk Konopišťský zřejmě učinil maximum pro zvýšení odolnosti hradu, když nechal do smyčky plášťové hradby vestavět masivní budovu a vybudovat zde jakousi citadelu, která mohla ostřelování po delší dobu odolávat.

Asi 250 m severně od zmíněného subkomplexu C se na hřebeni Hradečnice nalézají stopy po velkém táboře o výměře více než 1 hektar. Tento tábor je na dig. modelu označen písmenem A. Ohraničuje ho mělký příkop a sotva znatelný val.


V linii opevnění na jihovýchodní straně jsou výrazné zbytky čtverhranné či pětiúhelné pevnůstky, která mohla mít charakter srubu na kamenohlinitém základě.




Ohražení tohoto ležení vypadá tak symbolicky, že lze stěží uvažovat o jeho smysluplnosti coby samostatné fortifikace a s velkou pravděpodobností se jedná o příkopek doplňující vozovou hradbu. Kromě funkce fortifikační mohl mít příkop i funkci hygienickou a nahrazoval odpadiště a latríny, protože na ploše tábora bylo dle dobových vojenských řádů zakázáno hloubit jámy. Vzhledově mohl tento tábor celkem dobře odpovídat známé kresbě z Hausbuchu ze zámku Wolfegg. I zde je před vozovou hradbou malý příkop s náznakem valu ... a na něm člověk konající potřebu.


Severovýchodně odtud jsou zřetelné zbytky dalšího ohrazeného prostoru (na digitálním modelu písmeno B), ve kterém se nachází mokřina, coby pozůstatek vodního zdroje a tak lze předpokládat, že zde byli umístěni tažní a jezdečtí koně.

Pár odkazů na experimentální střelbu velkým prakem (trebuchetem) pro představu o jeho účinnosti :

https://www.youtube.com/watch?v=uXtxOhaoFuo

https://www.youtube.com/watch?v=4_iIfZH33MA

https://www.youtube.com/watch?v=QVO8VznqMeQ

https://www.youtube.com/watch?v=cs8gamnMIS0

_________________
Martin, střelec českobrodský

Ještě stručné pojednání o posledním obléhacím objektu označeném písmenem F, který se nachází před severovýchodním příkopem, asi 60 m od parkánové hradby.


Dobroslava Menclová a někteří další autoři ho považují za postavení obléhacího dělostřelectva, naopak ve výše zmíněné práci J. Marounka je toto zpochybněno. Osobně se domnívám, že se skutečně jedná o pozůstatky palpostu těžkého děla či děl, ale nikoliv z posledního obléhání v r. 1467, ale z obléhání předchozího v r. 1450, resp. 1449, kdy byl majitelem hradu Kuneš Rozkoš z Dubé. Toto místo je sice velmi blízko hradního opevnění, ale daleko od tehdy užívané hradní brány, která stála v západním nároží a jezdilo se do ní krkolomnou cestou po severním valu. Pokus obránců o výpad by tedy byl snadno zmařen právě na úzké cestě na valu, případně v příkopu, jestliže by zvolili tuto trasu.



Při novém opevňování hradu za Zdeňka Konopišťského bylo palebné postavení F zcela znehodnoceno navršením mohutného zemního valu s předsunutým příkopem přímo proti tomuto místu a rovněž vybudováním nové brány v severním nároží tímto valem chráněné. Nová brána (s předpokládaným vnějším opevněním v čáře valu) umožňovala výpad obránců přímo do svahu s objektem F a tato pozice tudíž nemohla být využita obléhateli v r. 1467 kvůli své značné zranitelnosti. V případě, že byla hradní posádka dostatečně silná, by zde mohlo dojít k takovéto situaci :


Je zajímavé, že na mnoha rekonstrukcích hradu je mohutná hromada hlíny blokující postavení F interpretována špatně. Buď je zcela ignorována a místo je uvažováno jako průběžný val a nebo je zrekonstruována do podoby zemní bašty se stejnou výškovou úrovní, jako má přilehlý val.


Ve skutečnosti se jedná o masivní hromadu hlíny, mnohem vyšší než ostatní části valu, která blokuje stráň stoupající od hradu na severovýchod a znemožňuje ostřelování nové brány a parkánové hradby z těchto míst.

_________________
Martin, střelec českobrodský