Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, zda se při husitských bitvách používal oheň. Konkrénkrétně, proč křižáci vozové hradby nezapalovali. Děkuji za odpověd.

Tak oheň se pochopitelně používal při dobývaní hradů. A to v podobě zápalných šípů nebo zapálených soudků či jiných předmětů vrhaných praky za hradby obleženého hradu.
Ohně byly používány také puškaři (dělostřelci) pro uvedení v činnost palných zbraní a rovněž jako strážní ohně zapalované v noci před vozovou hradbou, aby se nepřítel k ní nemohl nepozorovaně přiblížit...

Tak to je velice zajímavá otázka a já se přiznám, že jsem o ní nikdy nepřemýšlel, protože mě ani nenapadla.
Tady budu improvizovat a někdo mě třeba i opraví. Nedovedu si představit, jak by těžká jízda blížící se na dostřel šípů zapalovala a střílela tyto šípy směrem k vozové hradbě tak, aby zasáhly ochranný dřevěný kryt z těžkých fošen spuštěný v době bitvy před vůz. A kdyby přece jenom, tak ve voze bylo hned několik husitských bojovníků, kteří by to dle mého názoru stihli uhasit(?).
Cílem těchto zápalných šípů by se také mohl stát prostor uvnitř vozové hradby (plac), ale i tady bylo dostatek lidí na případné hašení požáru v samém jeho počátku...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dík za odpověď. Ta otázka napadla mého 10letého syna. Jistě se teď ještě zeptá, jak je možné, že se povedlo dostat tak blízko hradu a zapálit ho a nebylo možné zapálit husitské ležení. Vždyť uvnitř určitě neměli víc vody na případné hašení ohně než obránci hradu. A předpokládám, že hořlavých věcí tam bylo habaděj. Z hradu se na jeho dobyvatele určitě dalo střílet minimálně stejně pohodlně jako z husitského ležení.
Zdravím a doufám, že děti ve škole nenapadne nějaká další všetečná otázka.

Tak je "na první pohled" patrné, že dynamicky se měnící útok těžké jízdy na vozovou hradbu je něco úplně jiného než statické obléhání hradu trvající třeba celé dlouhé měsíce. Také nepřítel nikdy "neobléhal" - pokud vím - vozovou hradbu za použití vrhací techniky (praků) a palných zbraní, protože se ji většinou snažil dobýt jediným masivním útokem třeba rovnou z chodu (Ústí)...

Neměli. Je ale jistě daleko těžší uhasit plameny způsobené vržením velkého zapáleného předmětu, který se trefil rovnou na dřevěnou střechu hradní budovy, než případný relativně malý plamínek zápalného šípu, který se uhasí (zadusí) třeba prošívanicí a vodu možná ani nepotřebuju...
Ale to jsme se dostali trochu do roviny spekulací.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hlavním předpokladem pro podpálení je buď trefa do nějakého více hořlavého cíle (na hradech to mohly být například stáje a zásoby sena), nebo čas, aby se oheň mohl rozhořet. Zkuste si vzít svíčku a zápalit fošnu, není to tak snadné Na hradě je možné trefit celou řadu míst, které nejsou snadno dostupné, nebo si toho nikdo nevšimne. U vozové hradby to je prakticky nerealizovatelné. Maximálně, kdyby se jim podařilo trefit zásoby střelného prachu, ale to je málo pravděpodobné a navíc je před šípy lze celkem snadno ochránit...

Zápalné šípy do kuší a luků, příp. palných zbraní byly konstruovány tak, aby dokázaly zapálit i masivnější dřevěnou konstrukci. Za hrotem měly za tímto účelem poměrně velký "cumel" (nevím jak to nazvat ) napuštěný hořlavou látkou, jejíž složení zajišťovalo, že při letu nezhasla. Zapálit dřevěné střechy a podsebití takto určitě šlo, ale s tím vozem mi to nepřijde pravděpodobné .

_________________
Martin, střelec českobrodský